Jdi na obsah Jdi na menu
 

Památky Skoků

Poutní kostel Navštívení Panny Marie

   Kostel Navštívení Panny Marie je nejvýznamnější kulturní památkou Skoků, která skrývá řadu zajímavých a neobvyklých tajemství, nejen duchovních. Je barokní novostavbou z let 1736-49 (hl. oltář vysvěcen již 1738), od stavitele Johanna Schmieda z Útviny, která nahradila kapli, založenou v roce 1717, opravován v 19. století a v roce 1903 celkově obnoven (nově postaveny střechy a klenba lodi). Staveniště na dně svažité a protáhlé nevelké návsi s návesním rybníkem, neumožnilo stavbu obvykle orientovaného chrámu. Kostel byl postaven na umělé terase, kterou odvodňují dvě průlezné štoly ústící pod kostelem do malého rybníčku, neúnosné podloží pod základy kostela mají zpevňovat dubové rošty. Terasu, v zadní části zahloubenou do terénu a zajištěnou opěrnou zdí, pak lemuje ohradní zídka prolomená brankami s barokními kovanými mřížemi a na jihovýchodě schodištěm. Kostel je jednolodní, k obdélné lodi přiléhá obdélný presbytář s postranními obdélnými sakristiemi (jedna z nich, označená bádenským erbem na mříži okna, sloužila i jako panská oratoř) se zaoblenými nárožími, a monumentální dvouvěžové průčelí s prostorem předsíně a kruchty v patře. Původní Schmiedův plán však počítal jen s jednou věží. Boční fasády lodi jsou členěny pilastry a obdélnými polokruhově zakončenými okny, v ose mělké rizality s trojúhelnými štíty, trojúhelný štít je i na závěrové stěně. V hlavním průčelí jsou obdélná okna, obdélný portál s lemujícími pilastry a znakem tepelského opata Dr. P. Gilberta Helmera, O.Praem., v nadpraží z roku 1903; nad volutovitě se stáčející římsou průčelí jsou věže s polokruhově zakončenými okny, nárožními pilastry a profilovanými, ve středu vydutými římsami; věže jsou zastřešeny cibulovými báněmi s lucernami, střecha kostela je mansardová s vikýři a se sanktusníkem nad lodí. Vchody kostela uzavírají těžká železná vrata s kovanými motivy lilií a hvězd v diagonální mříži. Ve venkovních nikách bočních průčelí lodi pod okny byly umístěny venkovní zpovědnice (celkem 8 dvoumístných zpovědnic uvnitř i vně kostela tehdy umožňovalo efektivní vykonávání zpovědí při velkém počtu poutníků před poutními bohoslužbami), konce 18. stol. zrušeny a niky zazděny. Interiéry kostela jsou převážně původní, z doby výstavby. Stěny lodi i presbytáře člení svazkové pilastry s hlavicemi, okenní a koutové niky. Dveřní i okenní otvory lemují kamenné portály a šambrány s kapkami. Vše s původní povrchovou úpravou iluzivního mramorování.  Loď je sklenutá falešnými klenbami, třemi plackami na pasech (dřevěná omítnutá konstrukce pochází z roku 1903) sbíhajících na sdružené pilastry. Na klenbách lodi fresky od prof. Karla Krattnera ve štukových rámech, s výjevy Trůnící P. Marie s dítětem, Nejsvětější Trojice a Neposkvrněné P. Marie, doprovázené menšími freskami čtyř proroků - Izajáše, Jeremiáše, Ezechiela a Daniela, a čtveřicí církevních otců - sv. Augustina, Řehoře Velikého, Ambrože a Jeronýma. Klenby presbytáře, sakristií a předsíně jsou zděné. Ve zkosených koutech lodi a presbytáře niky. Kruchta je dřevěná s vydutou předprsní. V přízemí východní věže mariánská kaple s oltářem, v západní věži umístěno schodiště, pod ním komora a sklípek, patrně pro uchovávání potravin poutníků během letních dnů. Ve zvonových patrech věží zvonové stolice z roku 1904, ve východní věži pro dva zvony (původní malý o hmotnosti 140 kg s laděním na tón Es a prostřední ulitý roku 1936 o hmotnosti 247 kg s laděním na tón C), v západní věži pro jeden velký zvon (nově ulit v roce 1936, o hmotnosti 500 kg s laděním na tón As). Velký a prostřední zvon byly zabrány pro válečné účely za I. a jejich náhrady z roku 1936 pak znovu za II. světové války. Čtvrtý zvon - sanktus - byl zavěšen ve věži sanktusníku a byl ovládán od oltáře lany a pákovým táhlovým mechanismem v krovu. V ohradní zídce za kostelem litý kříž na kamenném soklu z roku 1848, v brankách byly kované mříže. Kostel se po 3. květnu 1958 stal státem chráněnou kulturní památkou a pod č. 23046/4-1027 byl zapsán do rejstříku Ústředního seznamu kulturních památek, v polovině 70. let 20. století se pak dočkal i obnovy střešní krytiny (šablony z přírodní rabštejnské břidlice nahrazeny pozinkovým plechem) a osazení ochranných sítí do oken, a interiér byl uchován v relativně dobrém stavu a s kompletním mobiliářem až do počátku 90. let 20. století. V roce 1998 byl kostel vrácen tepelským premonstrátům.  Od roku 1990 byl nezajištěný kostel mnohonásobně vyloupen a vyrabován, v roce 2005 byly zazděny vstupy, přesto ale v roce 2006 zloději mědi do kostela pronikli a těžce poškodili báně věží, jejich lucerny a také sanktusník nad hlavní lodí byly strženy na zem, nyní jsou báně a střecha částečně provizorně opraveny.

Původní zařízení: Hlavní oltář atypický, uzpůsobený pro poutní provoz, vystavení a uctívání zdejšího obrazu. Vlastní oltář je baldachýnového typu z doby kolem roku 1760, s baldachýnem na čtyřech točených sloupech se sokly a hlavicemi nad menzou s tabernáklem, vše dřevěné, s iluzivním mramorováním a zlacením, v zadní stěně oltářního stolu třináct otvorů patrně pro vkládání zásuvek s drobnými devocionáliemi poutníků k jejich "posvěcení"; za ním panelový "obrazový" oltář koncipovaný jako symbolická nebesa s kulisovitě řazenými dřevěnými stěnami s iluzivním mramorováním a stříbřením, se sochami andělů, mezi nimi dvouramenné schodiště - symbolické schody "do nebes". Na poprsni schodiště pevný rám obrazu a v něm pohyblivě osazen obraz zdejší poutní Madony (předlohou k němu byl oltář s obrazem P. Marie Pomocnice v Pasově) z roku 1717 od toužimského malíře Johanna Wolfganga Richtera (obraz, zakrývaný oponou byl pro poutníky vysouván z předního pevného rámu oltáře na zadní stěnu, kde bylo umístěno madlo a pod ním kasička na obětní peníze sloužící zároveň i jako klekátko a stupínek); na zadní stěně reliéfní výzdoba s erbem tehdejších patronů kostela markrabat z Baden-Badenu pod obrazem, nad obrazem holubice Ducha sv. ve věnci oblaků; po stranách oltáře, nad brankami (symbolizujícími nebeské brány, uzamykané klíči sv. Petra) schodiště sochy rodičů P. Marie, sv. Jáchyma a Anny. Chórová přepážka s bočními vrátky pro přístup poutníků k oltáři, dřevěná s iluzivním mramorováním, nad triumfálním obloukem reliéfní znak tepelského opata Jeronýma Ambrože s letopočtem 1746.

Boční oltáře v lodi z doby kolem roku 1760, panelové s řezanými křídly:
- na oltáři sv. Josefa obraz sv. Josefa, obraz Nejsvětější Trojice v nástavci a reliéf Útěku do Egypta na predele;
- na oltáři sv. Jana Nepomuckého obraz sv. Jana Nepomuckého, v nástavci obraz sv. Václava, na predele reliéf Svržení sv. Jana Nepomuckého do Vltavy.
Kazatelna z roku 1767 s reliéfem Zvěstování P. Marie (datovaná a signovaná truhlářským mistrem, nápis informuje o obnově v l. 1903-4 pozlacovačem Maxem Eberlem z Karlových Varů). Bohatě vyřezávané lavice z 18. století, dvě původní dvoumístné zpovědnice v nikách pod okny, také bohatě řezané a z téže doby, se soškami na stříškách. V rozích lodi ve výklencích nad bočními oltáři dřevěné sochy sv. Gilberta a sv. Norberta, pod kůrem pak Krista a Immaculaty (Neposkvrněné Panny Marie). Křtitelnice z umělého mramoru ve tvaru polokoule s geometrickým ornamentem. V presbytáři a v kapli v podvěží kopie obrazu zdejší P. Marie z 2. poloviny 18. století; sošky sv. Václava, Madony, sv. Anny Samétřetí, socha sv. Jana Nepomuckého z 19. století; na stěně presbytáře v zasklené skříni čtyři relikviáře z 2. poloviny 18. století (tři ve tvaru monstrance), na jednom vytepán obraz zdejší poutní Madony. V oknech mezi sakristiemi a presbytářem osazeny bohatě kované mříže z pol. 18. století s erby patronů kostela markrabat z Baden-Badenu a tepelského kláštera, dochovány původní skleněné výplně, spodní díly oken jsou posuvné. Malovaná okna zhotovena Mayerovým dvorním uměleckým ústavem v Mnichově, na západní straně od jihu (věže) motiv sv. Anny a sv. Marie, Navštívení P. Marie, sv. Josefa, na východní straně lodi od jihu (věže) motiv sv. Alžběty, Zvěstování P. Marie, sv. Michael, v presbytáři na západní straně okno s motivem sv. Heřmana Josefa a se signaturou výrobce, na východní straně sv. Gilberta. Nynější varhany na kruchtě jsou z roku 1906, s pseudobarokním prospektem, za 6.800,- rakouských korun je postavil Kryštof Müller z Úšovic u M. Lázní. Mají moderní konstrukci s pneumatickou trakturou (ovládáním), tři rejstříky (dva manuální po 56 notách a jeden pedálový s 27 notami) s 30 dispozicemi. V předsíni pamětní desky se jmény farníků, padlých za I. světové války. Na hlavním průčelí ve štítu tepaný reliéf s obrazem zdejší poutní Madony z roku 1903 (nahradil původní nástěnnou malbu). Výše uvedený popis zobrazuje stav kostela před devastací. Po nájezdech lupičů a vandalů po roce 1993 byl veškerý hodnotný inventář a zařízení kostela postupně zcizen nebo zničen, zbytek byl z kostela odvezen a uložen v klášterním depozitáři. Dnes si lze jen obtížně představit pocit, který vyvolávalo pomalé stoupání po schodišti nádherného oltáře k pomyslným nebesům, kde obklopena krásou a anděly spočívala královna nebes, Panna Marie, aby zde vyslyšela prosby poutníků.  
  
 
Ve Skocích bylo možné sledovat velmi zajímavý a v římskokatolické církevní tradici neobvyklý způsob uctívání Matky Boží, vycházející jak z tradiční mariánské úcty premonstrátů, tak především ze zdejší tradice lidové zbožnosti, založené prvními poutníky, kteří přicházeli k obrazu do někdejší kaple. I po založení kostela byla zachována adorace (uctívání) obrazu poutníky, založená na osobním kontaktu poutníka s obrazem. Celá koncepce zpřístupnění obrazu byla pojata symbolicky jako cesta poutníka do nebes z nohám Matky Boží, u níž prosil o přímluvu u Boha. Aby se poutník mohl k obrazu, potažmo k oltáři vůbec, přiblížit, a na okamžik stanout v symbolickém nebi, musel projít očištěním od svých hříchů. To splnil svatou zpovědí a svatým přijímáním. Teprve pak mohl projít nebeskou bránou a po symbolických schodech do nebe vystoupat k obrazu. Zde vykonal svůj individuální obřad pronesení prosby. K tomu mu pod obrazem sloužilo madlo a klekátko, integrované se stupínkem a pokladničkou na obětní peníze. Aby byla žádost o přímluvu účinná, musel poutník před obrazem pokleknout, pronést krátkou modlitbu, obětovat kostelu finanční obětinu a poté obraz uctít svým dotykem, nejčastěji polibkem. Představa Matky Boží jako orodovnice a prostřednice Božích Milostí zde byla  zpodobněna v podobě vertikály poutník-obraz Matky Boží-Bůh jako Duch Svatý v podobě holubice ve věnci oblaků nad obrazem.
 
skoky--hl.-oltar1mwebdet.jpg

V duchu barokního pojetí bohoslužby byl celý obřad umocněn i společnou adorací obrazu, která byla založena na určité teatrálnosti, když se kněžiště přeměnilo v jakési jeviště, na němž v rámci obřadu probíhala manipulace s obrazem. Ten byl, umístěn v předním pevném rámu, zakryt honosnou oponou.
 
 skoky_5661mcmbwebmin.jpg Skoky,-obraz-1.jpg
 
V určený okamžik se tato opona rozhrnula a poutníkům se objevil obraz, ten se následně začal pohybovat směrem k zadní stěně, kde byl zajištěn a tak připraven pro návštěvu poutníků. Obraz byl připevněn na desce s rolničkami po stranách, které zapadaly do dvou dřevěných kolejniček. Pomocí lanek bylo možno nepozorovaně obraz posouvat.
Zvykem zde také bývalo, že votivní (děkovné) dary poutníků, většinou růžence a přívěsky, byly zavěšeny z pevném rámu obrazu.
Dalším tradičním projevem lidové zbožnosti provozované ve Skocích bylo "posvěcování" devočních předmětů před bohoslužbou jejich uložením v oltáři. Pro tyto služby a pro obsluhu oltáře byly vyčleněni tzv. ministranti - oltářníci.
Nedílnou součástí místní poutní tradice byla i duchovní hudba a modlitby ke zdejší P. Marii. 
 
Dobrotivý obraz Panny Marie Pomocné ze Skoků, označovaný dříve též jako "pasovský obrázek", namaloval v roce 1717 na objednávku zakladatele skocké kaple Adama Lienerta toužimský malíř Johann Wolfgang Richter. Práce mu trvala 8 dnů a dostal za ní zaplaceno 9 zlatých. Předlohou obrazu mu byl oltář se zázračným obrazem Panny Marie Pomocné z německého Pasova. Skocký obraz měl původně asi obdélný formát, později, po přenesení do nově zbudovaného kostela v roce 1738 bylo plátno upraveno do dnešní podoby a obraz byl opatřen plechovou pozlacenou korunkou posázenou umělými kameny. V roce 1733 byl skocký obraz P. Marie Pomocné z Pasova římskokatolickou církví uznán za obraz dobrý a dobrotivý. Obraz byl instalován na závěsech, které umožňovaly jeho posouvání během poutních mší z dřevěného rámu na přední stěně oltáře na stěnu zadní, kde byl přístupný poutníkům. K tomu účelu byl oltář vybaven dvouramenným schodištěm mezi stěnami, pro snazší přístup k obrazu se pod ním na stěně  nacházelo madlo a pod ním pak schůdky, které současně sloužily i jako klekátko a oltářní pokladna - schránka na peněžní obětiny.  
Dnes je vzácný obraz ochraňován v konventní kapli kláštera premonstrátů v Teplé a v roce 2012 byl zrestaurován Zdeňkou a Janem Reinerovými z Prahy. V pozdější době byl v českém prostředí tento obraz označován podle původního názvu místa jako  "Panenka Marie Pomocnice ve Skoku" či lidově jako "Panenka Skákavá" nebo prostě "skocký obraz". 
 
obrram.jpg
 
Obraz Panny Marie Pomocné z Pasova. Roku 1611 přivezl pasovský knížecí biskup arcivévoda Leopold Rakouský do svého rezidenčního města obraz Boží rodičky něžně objímají děcko, dílo Lucase Cranacha staršího (* 1472 v Kronachu (Horní Franky); † 16.10. 1553 ve Výmaru), jednoho z nejvýznamnějších německých malířů renesance, namalovaný pravděpodobně v roce 1514 ve Wittenbergu. Později jej arcivévoda převezl do Innsbrucku, kde je dodnes. 
Děkan pasovského dómu, Marquard svobodný pán ze Schwendi, nechal v roce 1620 zhotovit dvě kopie tohoto obrazu u pasovského malíře Pia. Jednu z nich pak nechal zavěsil do dřevěné kaple ve své zahradě na úpatí dnešního Mariánského vrchu. Po opakovaných viděních andělů dospěl k přesvědčení, že tato souvisejí právě s tímto obrazem a tak se roku 1622 rozhodl kapli s obrazem přemístit na vrchol kopce a zpřístupnit ji pro všechny věřící. Během tureckého obléhání Vídně v roce 1683 v Pasově pobýval císař Leopold I. Habsburský. Císařský pár se pak denně modlil před obrazem za porážku Turků. Křesťanská aliance s „mariánskou pomocí“ vybojovala vítězství a obraz se stal státním ochranným obrazem habsburské monarchie. Na znamení díků byl ve Vídni postaven kostel Panny Marie Pomocné a papež Inocenc XI. zavedl svátek jména Panny Marie, slavený 12. září. Obraz Panny Marie Pomocné dal podnět k šíření úcty k mariánským obrazům tohoto typu v mnoha evropských zemích.
Příliv poutníků a prosebníků způsobený četnými zázraky a vyplněnými přáními prosebníků si vynutil v l. 1624-1627 stavbu nového poutního kostela Marie Pomocnice. Stavitelem byl pasovský mistr Francesco Garbanino, zřejmě z okruhu umělců z Tessiny, kteří tehdy přinesli do Bavorska barokní umění. Věže byly zastřešeny v roce 1665. Hlavní oltář je z roku 1729, boční oltáře jsou dílem Josepha Berglera mladšího.
Velmi záhy se stal tento nový kostel mimořádně oblíbeným poutním místem. Při kostelu byl pak založen klášter a hospic řádu kapucínů, kteří zde zajišťovali duchovní službu, u kostela je také pramen sv. Anny. Od roku 1628 vede z města ke kostelu krytá chodba se schodištěm o 321 schodu. V letech 1803-1890 byl kapucínský klášter zrušen. Správu kostela od roku 2002 převzali pauláni.
 
gnadenbild_mariahilf-_innsbruck_minis.jpg  pasov-2013--34-.jpg  pasov_obraz1.jpg
 
 
Další památky a zajímavosti Skoků
 
Fara – jihovýchodně od kostela, pod bývalou hospodou čp. 21, se rozkládají pozemky bývalé fary. Z teras, které dotvářejí charakteristický obraz spodní části bývalé návsi, je pěkný výhled na kostel. V zadní části pozemku se nacházela rozlehlá patrová budova novobarokního superioritu - nová skocká fara. Byla postavena stavitelem Ferdinandem Schindlerem z Podbořan za 44.466,19 rakouských korun, základní kámen byl položen 29. dubna 1904 v 5 hodin a hrubá stavba dokončena již 11. června 1904. Fara měla vlastní samostatný vodovod. 
Bývalý Schopfův hostinec čp. 21 – východně od kostela leží jediná z dochovaných skockých usedlostí, objekt bývalého hostince (původní německý nápis GASTHAUS je dodnes ještě čitelný). Na jeho místě stával statek rodiny Lienertů, zakladatelů místní kaple. Dům zůstal obydlen i po likvidaci obce, až do 29.10. 1982 zde žila paní Marie Holešová. Poté byl opuštěn a postupně devastován, vystřídala se zde řada vlastníků, včetně zahraničních firem, od roku 2015 je ve vlastnictví spolku Pod střechou, z. s., který usiluje o jeho záchranu a přeměnu na Poutnický dům.  
Pozůstatky zástavby – kolem dnešního kostela se v zeleni dosud dochovaly základy i celé zdi hospodářských usedlostí a domů zbořených v letech 1950-1969, někde se dochovaly i studny a odpadní jímky (pozor, nejsou zajištěné), klenuté sklepy domů, opěrné zdi teras nebo ohradní zdi jednotlivých usedlostí a zahrad, či také kamenné sloupky plotů. V dolní části návsi dosud stojí stodola usedlosti čp. 5.
Hřbitov s márnicí – Založen roku 1749 na severovýchodním okraji zaniklého sídla, později rozšířen. Na hřbitově dochovány náhrobky německých obyvatel i poválečných dosídlenců, mimo jiné také náhrobky potomků zakladatele zdejší kaple, rodiny Lienertů. Hřbitov ve vlastnictví města Žlutic dosud slouží jako pohřebiště a byl částečně obnoven křesťanskou českou a německou mládeží před rokem 2006. Nyní udržován dobrovolníky.
Kaplička Panny Marie – stojí na jihovýchodním okraji obce, drobná stavba z 1. pol. 19. století, obdélná s polokruhově zakončeným vstupem, sedlovou střechou a valenou klenbou. Nyní postupně obnovovaná dobrovolníky.
Rosamův kříž U Křížku - při cestě k Polomu, původně litý (v roce 2008 ulomený a zcizený), na kamenném soklu se jménem donátora Josepha Rosama, letopočtem 1833 a vojenským znamením. V poslední době tradiční místo zahájení pouťového procesí. V roce 2009 byl ostrovskými dobrovolníky osazen nový kovaný svazkový kříž.
Starkův křížek ve farní zahradě – dochován jen podstavec křížku, v roce 2010 byl dobrovolníky z Plzeňska osazen nový kovaný kříž. Na území zaniklé obce a v jejím okolí se nachází ještě mnoho dalších poničených křížků a božích muk.
Stříbrné jámy – skalnaté strže při cestě ze Skoků k bývalému Havlovu mlýnu na Střele nevznikly dolováním stříbra, jak by se mohlo zdát podle názvu místa, ale patrně těžbou stavebního kamene. Jméno místa patrně vzniklo z třpytu slídy, která je bohatě obsažena ve zdejší hornině, tedy z iluze třpytícího se stříbra.
                                                                                   Jiří Schierl   
 
Literatura a prameny:
Archiv kláštera premonstrátů Teplá, archivní fond Klášter Teplá.
Brandl, Benedikt, Dr.: Zur Geschichte der Walfahrtskirche und Pfarrei Maria Stock bei Lutitz, 1925.
Fiala, Jaroslav PhDr.: K počátkům poutního místa Skoky, in IX. historický sborník Karlovarska, Karlovy Vary 2003.
Fischer, Eduard, P., S. J.: Besuch des Gnadenbildes Maria Stock. Mit oberhirtlicher Benehmigung. Im Selbswerlage – Buchdreuckerei „Austria“ Franz Doll, Wien, Wien, 1909.
Franz, Georg Hrsg.: Briefe und Akten zur Geschichte des Dreißigjährigen Krieges. Neue Folge: Die Politik Maximiliams I. von Bayern und seiner Verbündeten 1618-1851. Erster Teil, Erster Band: Januar 1618-Dezember 1620. München (Wien) 1966.
Frind, Anton: Kirchengeschichte Böhmens. Bde 1-4. Prag 1864-1878.
Gindely, Anton: Rudolf II. und seine Zeit: 1600-1612. 2 Bde. Prag 1868.
Hantsch, Hugo: Die Geschichte Österreichs. Erster Band. 4. Auflage. Graz (Wien, Köln) 1959.
Hartinger, Walter: Mariahilf ob Passau. Passau 1985.
Historický lexikon obcí České republiky 1869-2005. Český statistický úřad. Praha 2006.
Kaak, Hans-Georg: Markgräfin Sibylla Augusta. Konstanz 1983.
Parker, Geoffrey: Der Dreißigjährige Krieg, aus dem Englischen von Udo Rennert. Frankfurt/Main 1987.
Polišenský, J. V.: The Thirty Years* War, transl. by R. Evans. London 1971.
Schopf, Alfred Dr.: Der Architekt der Kirche in Maria Stock. In Heimatbrief für den Kreis Luditz-Buchau und Deutsch-Manetin. Jahrg. 42, Folge 10 (Nov. 1990), str. 2.
Schopf, Alfred, Univ.-Prof. Dr.: Die Wallfahrt zu Maria-Stock.
Schopf, Alfred, Dr.: Das erste Stocker Fest. In: Heimatbrief für den Kreis Luditz-Buchau und Deutsch-Manetin. Jahrg. 43. Folge 1 (Januar 1991). str. 10-11 und Folge 2 (Febr. 1991), str. 3.
Sturmberger, Hans: Georg Erasmus Tschernembl: Religion, Libertät, Widerstand. Graz 1953.
Toegel. Miroslav Hrsg.: Documenta Hohemica Bellum Tricennale Illustrantia, Tomus II: Der Beginn des Dreissigjährigen Krieges. Der Kampf um Böhmen. Quellen zur Geschichte des böhmischen Krieges (1618-1621). Prag (Wien, Köln, Graz) 1972. 
Winter, Adam: Wallfahrtsort Maria Stock. Bezirk Luditz in Böhmen. Selbstverlag Zu beziehen durch das Pfarramt Maria Stock, Post Luditz, Böhmen. Buchdruckerei „Gutenberg“, Graz. Graz 1934.