Jdi na obsah Jdi na menu
 

Dějiny obce Skoky

   Skoky vznikly snad již ve středověku, ale první písemná zmínka o nich se dochovala až z 28.12. 1513, kdy Egidius ze Štampachu daroval ves Skoky a tři selské dvory v Teleči s příslušenstvím své manželce Uršule, roz. z Reitenbachu, s tím, že po její smrti tyto připadnou jako nadání faře v Lukách. Uršula však závěť vykoupila a majetek odkázala svým synům Leonardovi a Mikulášovi ze Štampachu. V roce1557 získal hrabě Šlik Údrč a statek rozdělil na dva díly. 7 selských dvorů ve Skocích se dvěma loukami pod vsí připadly ke knínickému dílu. Ten byl Kryštofem Sommerem z Herstošic v roce1613 prodán společně s Údrčí Jáchymu Libštejnskému z Kolovrat. Martický díl s pěti poddanými v roce1591 držel Jan Ratibořský ze Chcebuze a roku 1616 jej Mikuláš Ratibořský prodal Jáchymu Libštejnskému, který pak oba díly údrčského statku spojil. V těchto dobách patřily Skoky k údrčské faře, která byla protestantská, také se měnilo složení obyvatel vsi, původně převážně české obyvatelstvo postupně podlehlo germanizaci a německé kolonizaci. V roce 1623 koupil statek Údrč horlivý katolík a protireformační komisař Severin Thalo z Horštejna, který své poddané vrátil ke katolické víře. Patrně tehdy byla ves přifařena ke žlutické faře. 16.6. 1629 statek prodal Juliovi Jindřichovi, vévodovi sasko-lauenburskému, ten jej pak připojil ke svému toužimskému panství. V roce 1651 bylo ve vsi 52 poddaných (z toho 9 na panském poplužním dvoře, který spravoval šáfář Georg Würkhner), bylo to 7 sedláků: Adam SiessnerHans CarlHans Hasska (Jan Haška), Mathes PoplanHans HammerVogt Janusska (Vojtěch Januška) a Gregor Raab, se 6 podruhy: Jacob Hasska (Jakub Haška), Jacob DengelJacob RaabAnders BrüknerRegina a Dorothea, a dále pastýř Martin. V l. 1689-1789 patřilo panství markrabatům z Baden-Badenu. Poté připadlo jako odúmrť na královskou komoru, která pak panství v roce 1791 rozparcelovala a propachtovala. Zbytek údrčského statku s patronátním právem ku kostelu ve Skocích v 19. stol. vlastnili různí majitelé, např. Jan HladíkWilhelm von Neuberg i jedna firma z Rumburku. V l. 1904-1945 pak patřil rodině Hilschnerů. V roce 1869 měly Skoky 23 domů a 126 obyvatel, v roce 1900 již 27 domů a 144 obyvatel, v roce 1930 pak 26 domů a 158 obyvatel. V roce 1945 měly Skoky 134 obyvatel a 28 domů s 31 domácnostmi, v obci byly dva hostince, U Slunce čp. 11 a Schopfův čp. 21, fara, škola i obchod. Hospodařilo zde 22 sedláků, řemeslo provozovali jeden kovář, kolář a tesař. Rovněž zde působil spolek dobrovolných hasičů a Svaz venkovské mládeže. Po roku 1945 bylo německé obyvatelstvo Skoků vysídleno, část zdejších dvorů obsadili převážně dosídlenci z východního Slovenska. V roce 1947 zde působil jako učitel místní malotřídní školy a takém jako starosta obce pan PhDr. Miroslav Dědič, vynikající sociální pedagog a autor autobiografické knihy Kantor z Mářina dvora, pojednávající o tehdejším životě ve Skocích. V roce 1950 zde bylo pouze 18 obydlených domů a 43 obyvatel. Někteří  z nich však Skoky opustili poté, co odmítli v 50. letech vstoupit do skoky-v-roce-1952-a-2007.jpgJZD, jejich majetky a posléze i majetek krachujícího JZD převzaly státní statky. Obec se již nepodařilo plně dosídlit, vyrabované, pusté a opuštěné domy byly postupně demolovány a bořeny. V roce 1950 byla po zrušení tepelského kláštera a internaci řeholníků opuštěna i zdejší fara, farnost s kostelem pak spravoval žlutický římskokatolický farní úřad. V témže roce byla k obci Skoky připojena obec Mlyňany. V roce 1961 žilo ve Skocích v několika málo obydlených domech již jen posledních 16 obyvatel. Obec byla 1.6 1957 zrušena a připojena k sousední Ratiboři, a s ní pak v roce 1960 připojena k městu Žlutice, jehož místní částí jsou Skoky dodnes.  Stav obce před likvidací a také původní podobu okolní zemědělsky využívané krajiny lze dobře sledovat na dobovém leteckém snímku Skoků z roku 1953. Definitivní zkázu sídla dokonala výstavba Žlutické přehradní nádrže na pitnou vodu, dokončená v roce 1969. Skoky byly přehradou odříznuty od světa, zbývající obyvatelé byli, až na paní Marii Holešovou, obývající bývalý Schopfův hostinec čp. 21, vystěhováni do okolních obcí, zbytek domů i s farou - bývalým superiorátem, který již v roce 1967 farnost prodala za 1000 Kč na stavební materiál - byl srovnán se zemí, z celé vsi zůstal stát pouze obydlený dům čp. 21, stodola usedlosti čp. 5, hřbitov, kaplička pod Skoky a kostel. V rámci výstavby přehradní nádrže se měla ke kostelu vybudovat i nová silnice a elektrické vedení, ale k tomu již nikdy nedošlo. Poté, co zde 29.10. 1982 poslední obyvatelka pustnoucí obce tragicky zahynula, byl smutný osud Skoků zpečetěn. Její opuštěný dům začal chátrat stejně jako kostel i ostatní budovy, vše začala pomalu pohlcovat okolní příroda. Klid místa čas od času narušila jen pouť a nebo příchod některého ze zvaných i nezvaných návštěvníků. Na kdysi velmi živou poutní tradici navázaly po násilném přerušení v roce 1950 nepravidelné bohoslužby a v posledních desetiletích 20. století pouze dvě pravidelné církevní poutní slavnosti, které hojně navštěvují němečtí rodáci. O jejich organizaci pečoval od 90. let 20. století Svaz Němců v Čechách, region Chebsko, ve spolupráci s německou organizací Ackermann-Gemeinde, region Würzburg, Kanonií premonstrátů Teplá a Plzeňskou diecézí v čele s biskupem Mons. Františkem Radkovským. O obnovu Skoků jako poutního místa se na přelomu tisíciletí pokoušelo město Žlutice s německými rodáky, jejich společný projekt poutního centra dotovaný Česko-německým fondem budoucnosti však zůstal nerealizován. O zpustlý hřbitov a okolí kostela se začali starat od roku 1996 mladí lidé z občanského sdružení Rytmika ze Šumperka, kteří ve spolupráci se svou německou partnerskou organizací Junge Aktion z Ackermann-Gemeinde začali ve Skocích pořádat křesťanské letní pracovní česko-německé tábory. Další významnější aktivity na záchranu Skoků se objevily až v roce 2006, po těžkém poškození kostela zloději mědi, kdy se k výše uvedeným organizacím připojilo tehdejší občanské sdružení Pod střechou z Toužimi, pod vedením pana Jiřího Schierla a ThMgr. P. Piotra Janczaka. Sdružení se ve spolupráci s Kanonií premonstrátů Teplá a dalšími organizacemi i jednotlivci podařilo iniciovat záchranu kostela a tím odvrátit jeho neodvratný zánik a především s podporou početných dobrovolníků a přátel následně znovuoživit Skoky v rámci projektů Živé Skoky a Skokovská stezka.

                                                                                                Jiří Schierl
 

Stručné dějiny Skoků v letopočtech

1513 - první písemná zmínka o vsi jako majetku panství Údrč, Skoky patří do údrčské farnosti s kostelem sv. Linharta

1620 - po Bílé hoře Skoky přecházejí do duchovní správy žlutické farnosti. 

1689 - panství Údrč v majetku markrabat bádenských.

1717 - sedlák Lienert staví z popudu žlutického faráře premonstráta Ricka kapli P. Marie Pomocnice, dává v Toužimi u malíře Richtera namalovat kopii zázračného obrazu z německého Pasova. V kapli u obrazu vyslyšeny modlitby a přání obyvatel, zázračná uzdravení - příchod prvních poutníků z okolí.

1732 - církevní arcibiskupská komise vyšetřuje zázraky.

1733 - obraz ve Skocích arcibiskupstvím prohlášen za dobrotivý.

1734 - povoleno konání mší svatých.

1736 - povoleno konání procesí.

1736 - položen základní kámen ke kostelu, stavba kostela markrabětem bádenským, stavitel Johann Schmied z Útviny, stavba zaplacena z obětních peněz poutníků.

1738 – vysvěcen hlavní oltář k poctě Navštívení Panny Marie, 8 tisíc poutníků, spory o patronátní právo ke kostelu mezi údrčskou a žlutickou vrchností kvůli obětním penězům a čepování piva poutníkům.

1740 - papež (Benedikt XIV.) odejmul kostel žlutické farnosti a připojil jej ke klášteru v Teplé, z kaple do kostela přenesen dobrotivý obraz P. Marie Pomocnice.

1746 - císařovna Marie Terezie svým dekretem rozhodla spor o patronát - duchovní správa podřízena žlutické farnosti, upraveny práva a povinnosti vrchností.

1748 - tepelský klášter zřídil u kostela superiorát (pobočku kláštera – řeholní dům v čele se superiorem).

1749 - zřízena lokálie (podřízená farnost) Skoky (vsi Skoky, Mlyňany, Martice), ročně do Skoků přichází přes 40 tisíc poutníků.

1784 - císař Josef II. zakázal svým patentem procesí, úpadek poutí, počet poutníků se snížil.

1789 - konec vlády markrabat bádenských, velkostatek Údrč přechází do majetku státu a je rozparcelován a prodán.

1857 - lokálie povýšena na farnost.

koncem 19. stol. - kostel v havarijním stavu, loď uzavřena pro bohoslužby.

1902 - patronátní práva přebírá premonstrátský klášter v Teplé (opat Helmer).

1903 - zahájena obnova zchátralého kostela (nový krov, střechy, fasády), restaurováno zařízení kostela, postaven nový superiorát (fara).

1945 - ve vsi 28 domů a asi 150 obyvatel, vystěhování Němců a příchod Slováků, úpadek obce (polovina obyvatel, prázdné domy vyrabovány a zbořeny).

1950 - komunisté ruší kláštery, premonstráti uvězněni, kostel spravován žlutickou farností

1955 - odchod části Slováků kvůli družstvu, příchod nových obyvatel.

1960 - zánik samostatné obce Skoky, připojení k Ratiboři, následně vysídlení kvůli stavbě přehrady.

1965 - zahájena stavba Žlutické přehrady na Střele.

1967 - budova superiorátu (fary) prodána na stavební materiál.

1967-1972 - oprava střechy a věžních bání kostela.

1972 - likvidace zbytku osady, ponechána jen obydlená bývalá hospoda, stodola a hřbitov, a kostel jako chráněná kulturní památka.

1982 - zemřel poslední obyvatel osady.

1990-2006 - opuštěný kostel je rabován a ničen zloději a vandaly, v roce 2006 kvůli měděné krytině uřezány horní části věžních bání a sanktusník, zloděj přežil pád z věže. 

1995-2007 - konání česko-německých mládežnických táborů na záchranu Skoků.

1998 - kostel převeden do majetku tepelské kanonie.

2007 - příchod občanského sdružení Pod střechou do Skoků, oprava poškozených střech, zahájeno oživení Skoků jako poutního a turistického cíle (kostel zpřístupněn, konání poutí, prohlídek, koncertů a dalších akcí).

2010 - otevření mariánské poutní trasy Skokovská stezka a zahájení I. novodobé poutní sezóny.

 

Literatura a prameny:
Archiv kláštera premonstrátů Teplá, archivní fond Klášter Teplá.
Brandl, Benedikt, Dr.: Zur Geschichte der Walfahrtskirche und Pfarrei Maria Stock bei Lutitz, 1925.
Fiala, Jaroslav PhDr.: K počátkům poutního místa Skoky, in IX. historický sborník Karlovarska, Karlovy Vary 2003.
Fischer, Eduard, P., S. J.: Besuch des Gnadenbildes Maria Stock. Mit oberhirtlicher Benehmigung. Im Selbswerlage – Buchdreuckerei „Austria“ Franz Doll, Wien, Wien, 1909.
Franz, Georg Hrsg.: Briefe und Akten zur Geschichte des Dreißigjährigen Krieges. Neue Folge: Die Politik Maximiliams I. von Bayern und seiner Verbündeten 1618-1851. Erster Teil, Erster Band: Januar 1618-Dezember 1620. München (Wien) 1966.
Frind, Anton: Kirchengeschichte Böhmens. Bde 1-4. Prag 1864-1878.
Gindely, Anton: Rudolf II. und seine Zeit: 1600-1612. 2 Bde. Prag 1868.
Hantsch, Hugo: Die Geschichte Österreichs. Erster Band. 4. Auflage. Graz (Wien, Köln) 1959.
Hartinger, Walter: Mariahilf ob Passau. Passau 1985.
Historický lexikon obcí České republiky 1869-2005. Český statistický úřad. Praha 2006.
Kaak, Hans-Georg: Markgräfin Sibylla Augusta. Konstanz 1983.
Parker, Geoffrey: Der Dreißigjährige Krieg, aus dem Englischen von Udo Rennert. Frankfurt/Main 1987.
Polišenský, J. V.: The Thirty Years* War, transl. by R. Evans. London 1971.
Schopf, Alfred Dr.: Der Architekt der Kirche in Maria Stock. In Heimatbrief für den Kreis Luditz-Buchau und Deutsch-Manetin. Jahrg. 42, Folge 10 (Nov. 1990), str. 2.
Schopf, Alfred, Univ.-Prof. Dr.: Die Wallfahrt zu Maria-Stock.
Schopf, Alfred, Dr.: Das erste Stocker Fest. In: Heimatbrief für den Kreis Luditz-Buchau und Deutsch-Manetin. Jahrg. 43. Folge 1 (Januar 1991). str. 10-11 und Folge 2 (Febr. 1991), str. 3.
Sturmberger, Hans: Georg Erasmus Tschernembl: Religion, Libertät, Widerstand. Graz 1953.
Toegel. Miroslav Hrsg.: Documenta Hohemica Bellum Tricennale Illustrantia, Tomus II: Der Beginn des Dreissigjährigen Krieges. Der Kampf um Böhmen. Quellen zur Geschichte des böhmischen Krieges (1618-1621). Prag (Wien, Köln, Graz) 1972. 
Winter, Adam: Wallfahrtsort Maria Stock. Bezirk Luditz in Böhmen. Selbstverlag Zu beziehen durch das Pfarramt Maria Stock, Post Luditz, Böhmen. Buchdruckerei „Gutenberg“, Graz. Graz 1934.